www.centrum.cz

Městská slavnost

Pořádání nejrůznějších městských slavností je v současné době všeobecně rozšířené, avšak jen málo měst se může pyšnit tak dlouhou tradicí jako Písek. Za válek o dědictví rakouské, koncem roku 1741 a pak ještě v červnu 1742, byl Písek dvakrát vystaven hrozbě zničení v důsledku možného dobývání. Město si totiž za svůj opěrný bod zvolilo francouzské vojsko – spojence bavorského kurfiřta Karla Albrechta, který uplatňoval svůj nárok na trůn proti Marii Terezii – a Písek se tak stal překážkou pro vojsko rakouské, které jej obléhalo. Měšťané, kteří se velmi obávali ostřelování a rabování města, složili slavnostní slib, votum (viz níže), že pokud je ochránkyně farností, Matka Boží Panna Maria, svou přímluvou ochrání před tímto nebezpečím, chtějí každoročně k její cti konat veřejnou pobožnost. Protože jejich prosba byla vyslyšena, vyplnila městská rada hned následujícího roku svůj slib a 24. února 1743 bylo poprvé konáno slavnostní procesí a následovně děkovná mše „Te Deum“. Bylo rozhodnuto, že slavnost bude konána vždy v neděli po 8. červnu, kteréhožto dne francouzská armáda město definitivně opustila. Protože povolení od pražské arcibiskupské konsistoře bylo doručeno až počátkem července, konala se roku 1744 městská slavnost až v neděli 12. července. V následujících letech pak již byla slavnost konána ve stanoveném termínu tak, jak bylo ustanoveno.

„Pročež my všichni obyvatelé tohoto král. m. Písku i jménem budoucích potomků našich nyní i na budoucí časy věrně slibujeme a pevně připovídáme, že my na dokázání vděčnosti a lásky věrné své povinné poděkování, že Matka milosrdenství Maria Panna na poníženou prosbu naši při obležení města tohoto od škody, zkázy a záhuby nás jest zachovala, a taky na budoucí časy, abychom my i město toto ode všeho zlého, nemoce, moru, hladu a války zbaveni a při svatém pokoji ustavičně zachováni byli, za nás mateřsky orodovati bude: Každý rok ku stálejší, největší cti a slávě nejblahoslavenější Rodičky Boží Marie Panny slavnou procesí s nebesami a korouhvemi a s nešením téhož milostného Marianského obrazu, při zvuku polnic, trub a bubnův po městě k její svaté statui a svatých patronů našich ku cti a na to slavnostnou mši svatou, při ní ofěry, pak Te deum laudamus s požehnáním nejsvětější svátosti oltářní vykonati.“
K původně výlučně církevní slavnosti, se od přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 19. století připojily i další aktivity, zejména přičiněním sboru píseckých ostrostřelců. K přerušení došlo až za druhé světové války a městskou slavnost v jejím původním významu obnovil až v roce 1991 děkan Josef Jiran, který její konání přeložil na první říjnovou neděli. V současnosti se konání procesí vrací k původnímu termínu a dodává tak soudobým městským slavnostem nový rozměr. V procesí je nesen obraz Panny Marie Písecké (jinak též Panny Marie Vítězné), který je umístěn v děkanském kostele na oltáři P. Marie z roku 1888. Vznik původního obrazu v některé pražské dílně je datován od sklonku 14. století až do druhé třetiny 15. století. Do Písku byl z prostředí pražského emauzského kláštera přenesen někdy ve druhé polovině 17. století Ondřejem Františkem Causaliem, který jej svou poslední vůlí († před r. 1687) daroval děkanskému kostelu. Původní obraz byl v roce 1975 ukraden a na oltáři je dnes umístěna jeho kopie namalovaná pražským malířem Pavlem Šnebergerem.

„Vótum královského města Písku“

Když v letu 1741 v měsíci listopadu celá téměř armáda vojska Bavor- a Auxiliarního Francouzského v okkupírování král. hlav. města Pražského skrze toto král. město Písek mašírovala a po dobytí téhož hlav. města Pražského, táhnouc zase skrze toto město až na Hlubokou k Budějovicům se dostala; avšak ale byvše u Budějovic i tam v městě armáda c.k. královská, opět do tohoto král. města Písku celá Bavorská auxiliárního francouzského vojska armáda zpátkem se navrátila a větším dílem pěchota v městě ainkvartirována byla, ostatní vojsko ale a kavalérie za městem, za mostem v polích kampírovalo, stalo se: že 28. Decembris téhož 1741. roku silná c.král armáda i s artilérií od Budějovic k městu zdejšímu přitáhla a do Semic pod horama, po vrších, po Vyhlídkách až k Spravedlnosti se rozložila, takže v těch okolostoličnostech nic jiného k očekávání nebylo, než že toto již beztoho nanejvýš obrané město, k vypálení a vyvrácení, jeho usoužení obyvatelé, ale k zkažení a zahubení přijíti musejí, jakož se tak téhož dne na večer okolo 6 hodin skutečně a věrně stalo, jako by se šturm na město předevzíti chtěl, z kteréžto příčiny také vojsko k bránění se rychtovalo, ano i venku na předměstí a v parkánech nějaká porážka se přitrefila, v kterémžto tak patrném nebezpečenství, v truchlivém a žalostivém stavu jsouce my Purkmistr a Rada, též celé měšťanstvo zdejší postavení a nemajíce kam své útočiště vzíti, mysle a srdce naše k nebi jsme pozdvihli a nejblahoslavenější Matku právě v nově narozeného Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, Marii Pannu za ochranitelkyni sobě jsme vyvolili, slibujíce, jestli u svého nejmilejšího synáčka milost vyprositi a nás od toho všeho nebezpečí a zkázy vysvoboditi ráčí, že jí za to každoročně povinnou vděčnost naši veřejnou pobožností prokazovati chceme.

A poněvadž táž Matka milosrdenství Maria Panna nad námi se smilovala a armáda c.k. hned druhý den, totiž 29. Decembris, od města zpátkem jest odmašírovala, takže na tenkráte nic škodlivého městu se nepřihodilo a jakkoliv my pod francouzským těžkým břemenem vždy dáleji v městě s předměstím postaveni jsme byli a o pomoc vzdychali: Však dne 8. Juni 1742 šťastně vysvobozeni a pod předešlý nejspravedlnější Regierung nejmilostivější dědičné královny a paní naší Marie Terezie jsme žádostivě a šťastně uvedeni byli.

Pročež ten tehdáž učiněný slib náš tuto obnovujeme, jej vůbec a veřejně rozhlašujeme, připomínajíce, že my nynější purkmistr a rada, též celé měšťanstvo takový slib každoročně dozajista vyplňovati chceme, ano i taky budocí naši potomci, aby je Pán Bůh, skrze mocnou přímluvu nejblahoslavenější Rodičky Boží, Marie Panny, od podobného hrůzyplného případu nebezpečenství, strachu a ouzkosti zachovati ráčil – tomuto všemu úplně zadost činiti budou.

Ve jméno nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého. Ámen.

Historie městské slavnosti v Písku

Počátky Městské slavnosti sahají do období počátku vlády Marie Terezie. Když královna dosedla na trůn, došlo ke sporu mezi jejími příbuznými a ty se řešily "válkou o dědictví rakouské". Válečné události se dotkly i Písku. Koncem října roku 1741 se nejprve francouzská a o pár dní později bavorská vojska objevila před píseckými hradbami. Měšťané pro jistotu ani nepomysleli na obranu a brány vojákům otevřeli. Důstojníci se ubytovali v měšťanských domech a vojáci tábořili před hradbami na levém břehu řeky. Desetitisíce ozbrojenců způsobily ve městě všeobecný nedostatek a s tím spojenou nesmírnou drahotu. Vojsko pak táhlo na Prahu (při tom došlo ke známé šarvátce u Čížové), po jejím dobytí se vrátilo zpět a vojáci se rozhodli v Písku přezimovat.

27. prosince 1741 přitáhlo před Písek rakouské vojsko a položilo se táborem od Semic přes Vyhlídky až ke Spravedlnosti, tedy zhruba k dnešní Táborské zastávce. Na toto jejich "lágrování" máme památku v názvu sídliště Logry. Po málo úspěšném útoku na město předstírali Rakušané odchod z ležení, a když se v jejich stopách pustila část francouzské posádky z Alsaského pluku, přepadli ji ze zálohy rakouští husaři. V místech nynější Budějovické kapličky pak padlo několik stovek vojáků.

Krutá zima, která záhy nastala, způsobila, že okupační vojska spálila veškeré dříví v okolí, musela dokonce opustit svá ležení a vojáci se nastěhovali do píseckých domů. Na následky této zimy zemřelo ve městě mnoho vojáků i civilistů a počaly se šířit nakažlivé nemoci. Mezitím Marie Terezie soustředila v jižních Čechách silné vojsko, jehož část měla za úkol zmocnit se Písku. Oslabená okupační posádka ve městě se po krátkém odporu 8. června 1742 vzdala.

V době příprav rakouského útoku v závěru roku 1741 prosili Písečtí o ochranu Píseckou Madonu - vzácný deskový obraz ze 14. století, umístěný na jednom z postranních oltářů v děkanském kostele. Slíbili, že bude-li město zachráněno, uspořádají každoročně děkovnou pobožnost. Po osvobození byl tento slib (Votum) sepsán na zvláštní desku, která visívala ve starostově kanceláři a nyní je k vidění v expozicích Prácheňského muzea.

Na památku osvobození města bez újmy na zdraví a majetku měšťanů se konalo první procesí 24. února 1743 a v roce 1744 ustanoveno, aby se jako Městská slavnost konalo navěky vždy první neděli po 8. červnu. Jednalo se vysloveně o církevní slavnost, při které městští hodnostáři nesli baldachýn nad děkanem, jenž držel v rukou obraz Písecké Madony. Procesí šlo z děkanského chrámu na Malé náměstí k Morovému sousoší, kde vykonáno slíbené poděkování. V šedesátých letech 19. století se tato slavnost zesvětštila, zejména přičiněním městského sboru ostrostřelců. Pokračovala pak ještě odpoledne na městském ostrově.
V polovině 20. století byla slavnost zrušena a obnovena teprve v roce 1993 při příležitosti oslav 750. výročí první písemné písemné zmínky o Písku. V následujících letech se nedělní procesí stalo vyvrcholením každoroční dvoudenní Městské slavnosti pořádané pod názvem Dotkni se Písku.