Historie slavností

   Vznik městské slavnosti v Písku souvisí s dějinami barokní zbožnosti, která využívala vysoce sofistikované, multižánrové instrumentárium prostředků při pořádaní „slavností“, jejichž propojení liturgických, hudebních, divadelních, kostýmových, tanečních, vojenských a dalších složek vytvářelo komponovaný „Gesammtkunstwerk“, v němž se účinkujícím i obecenstvu propojovalo profánní s posvátným, každodenní život s vidinou rajského života, svět současníků s přebýváním svatých v nebeském království. Snad nejvýznamnější takovou českou barokní slavností se stala oslava svatořečení svatého Jana Nepomuckého v Praze roku 1729, kterou barvitě popsal Alois Jirásek v románu Temno. Také v městě Písku zajisté proběhla řada takových slavností, ačkoliv pouze o některých se dochovaly podrobnější zprávy. Za jistý předobraz pozdější městské slavnosti v Písku lze považovat velkolepé „poděkování za mír“, které se v Písku uskutečnilo v červenci roku 1650, dva roky po ukončení Třicetileté války, která měla pro město tragické důsledky. Tato akce zahrnovala slavnostní bohoslužbu v děkanském kostele Narození Panny Marie, při níž měšťané třikrát vypálili salvu z ručnic, a následující velký průvod obyvatelstva po náměstích a ulicích, kde byly postaveny májky s fábory. Během průvodu znělo troubení a bubnování „podle chudé obce možnosti“ a ustavičná bujará střelba z pušek. Konšelé dali vyvalit tři sudy piva pro obecný lid, aby „vznikl podnět k většímu obveselení srdcí“.
   K vzniku pravidelné městské slavnosti v Písku daly podnět až události let 1741-1742, za války o dědictví habsburské, kdy bylo město obsazeno francouzskými a bavorskými vojsky. Po půlroční okupaci se posádka vzdala téměř bez boje, když 8. června 1742 na Písek zaútočili císařští (rakouští husaři s chorvatskými oddíly). Celá země byla pod kontrolou Marie Terezie až na konci prosince, takže se 20. ledna 1743 v píseckém děkanském kostele na počest vítězství celebrovalo slavné Te Deum laudamus. Slavnostní duch také naplňoval přípravy na průjezd panovnice, která se po pražské korunovaci na českou královnu vracela do Vídně přes Písek, ale zdržela se ve městě jen krátce.
   V letech 1741-1742 se obyvatelé Písku obávali, aby během války nedošlo k podobnému masakru, jaký město zažilo na počátku Třicetileté války, v letech 1619 a 1620. Modlili se pravidelně k milostnému obrazu Panny Marie Písecké v děkanském kostele a učinili písemný slib, který visel v kanceláři purkmistra, že mír oslaví každoročním velkým procesím, při němž bude obraz nesen pod nebesy z chrámu k mariánskému sousoší na Malém (Alšově) náměstí, kde děkan bude sloužit slavnostní bohoslužbu. Toto procesí – známé jako městská slavnost – se od roku 1744 konalo pravidelně, vždy v neděli 8. června nebo v neděli následující po 8. červnu, až do roku 1939. Po druhé světové válce byla tato tradice na krátký čas obnovena, aby byla opět přerušena po komunistickém převratu v únoru 1948. Nová tradice mohla být založena až po Listopadové revoluci, kdy splynula s velkými oslavami 750. výročí první písemné zmínky o Písku v červnu roku 1993 a v následujících letech se stala součástí každoročních „městských slavností“, kulturního festivalu, pojmenovaného později na „Dotkni se Písku“. Samotné procesí se koná vždy v neděli dopoledne, na závěr třídenních slavností, a podle barokní předlohy zahrnuje mši v děkanském kostele, průvod (za zvuků hudby a zpěvu) s kopií milostného obrazu na Alšovo náměstí, kde probíhá pobožnost, při níž znějí modlitby za město Písek a požehnání. Procesí někdy bývá doprovázeno účinkujícími v historických kostýmech. Na rozdíl od kulturních představení v předcházejících dvou dnech slavností však toto symbolické, duchovní zakončení akce doprovází jen minimální zájem veřejnosti.

(Mgr. Ondřej Kolář, historik)